Informace o Mě

Lásku k vaření jsem zdědila po tátovi. Když jsme byli ještě malé děti, tak doma vařila mamka (rajskou, polévky, bublaniny atd. Ale když přišla návštěva, tak se do vaření pustil táta (ale dětská jídla ho nikdy moc nebavili). A tak si musel počkat, než jsme trošku povyrostli a začali jíst i maso na různé způsoby, ryby, špenát apod. Pak už mamku do kuchyně nepustil, což jí vůbec nemrzelo, protože stejně vařila jenom proto, že musela (I když moc dobře). Dodnes tvrdí, že se vdala z lásky k jídlu (a vzhledem k tomu, že láska prochází žaludkem, tak to bude nejspíš i pravda).

Táta začal vařit a já se začala motat kolem víc a víc s množstvím dotazů, které rád zodpovídal, protože měl radost, že to alespoň jedno z jeho dětí baví a že má někoho kdo mu oškrábe brambory a nebude u toho remcat. Realizoval se v kuchyni hlavně v sobotu dopoledne, když vařil pro návštěvy. Tento čas byl obvykle vyhrazený i uklízení a proto, když přišlo na otázku, jestli budu luxovat, mýt koupelnu, utírat prach nebo dělat jinou podobně "zábavnou" činnost, tak jsem hned zmizela do kuchyně a raději jsem dobrovolně utírala nádobí, nebo čistila zeleninu. 

Asi ve 13 letech jsem u babičky upekla svůj první koláč - rebarborový. Nedopadlo to tak, jak jsem chtěla (těsta bylo podezřele málo a náplně až moc), ale jinak byl výborný a v tu chvíli jsem věděla, že mě to nikdy neomrzí. Od té doby tátovi doma sice pomáhám, ale jakmile mám možnost tak připravuji sladkou tečku na závěr.

Moje mamka si už zvykla, že téměř každý víkend máme návštěvu, aby si táta zakuchtil a on se naučil vařit stylem "já vymyslím jídlo, nakoupím, děti oškrábou brambory, načistí zeleninu a umyjí nádobí a mamka bude míchat". Jediný problém je, že když jsem u toho i já, tak se s tátou pokaždé pohádáme ohledně nějaké suroviny, kterou tam chce přidat, anebo o postupu práce, protože každý z nás si myslí, že má pravdu a snaží se o tom přesvědčit toho druhého.

Naštěstí už jsem se před pár lety odstěhovala a tak přicházím až v momentu, kdy se už jen míchá, myje nádobí, prostírá a já už jen hledám místo v lednici na svůj dezert.

Postupem času jsem se od bábovek a ovocných koláčů dostala ke složitějším dortům a nakonec i k potahovaným dortům z marcipánu. Je zvláštní, že na to, že nejsem vůbec trpělivý člověk, tak nad vykrajováním a patláním se s marcipánem a těstem můžu strávit hodiny a nevadí mi ani titěrná práce. Poslední dobou mám raději práci na dortech bez marcipánu, je to zvláštní, ale dá se u nich využít mnohem víc kreativita a fantazie a přijdou mi i elegantnější. Ale proti gustu...

Mám moc ráda výzvy a ráda zkouším nové recepty a příchutě. Nebojím se použít vlastní fantazii a vymýšlet si vlastní grify. Zastávám názor, že nic není nemožné, jen je třeba chtít.

.

Historie mého pečení    

Nebudu zde opět popisovat, jak jsem se dostala do kuchyně, ale v rychlosti načrtnu, jak jsem se dostala k dortům:)

Jak jsem již zmiňovala tak mě pečení bavilo už dlouho, ale nikdy jsem nedělala velké dorty s marcipánem a ani mě to nelákalo. V jednom období jsem měla víc času a začala se zajímat o videa, kde probíhaly různé soutěže o pečení a zdobení dortů (většinou z USA) apod. a řekla jsem si, že bych to taky chtěla zkusit. A tak jsem začala vyhledávat informace o tom, jak se to dělá, čím a z čeho.

Zjistila jsem, že tyto dorty jsou teď velmi populární, zejména pro děti a začala jsem je vyrábět pro celé příbuzenstvo. Postupem času jsem si osvojila mnoho technik a postupů a oblíbila různé materiály.

Na každém dortu si dávám záležet, a když půjdete mou galerií step by step, tak uvidíte pokrok, který jsem  udělala. Doufám, že v budoucnu budu mít možnost připravit ještě spoustu dortů na různé motivy (s kytkami, svatební, 3D atd. a že se vypiluju do dokonalosti.

Samozřejmě, že to není jen o vzhledu, ale i o chuti a tak budu zkoušet dál různé chutě a kombinace, abych mohla každému vyhovět. 

Taky moc ráda peču dorty, které s marcipánem nemají nic společného (přeci jenom ne každý na to je) a je pravda, že tyto dorty jsou mnohdy hezčí tím, jak jsou jednoduché a jak lákají k zakousnutí už jenom svým vzhledem. Tam se mám ještě taky hodně co učit a tak jen doufám, že bude hodně příležitostí kde trénovat :) 

Milí uživatelé

Tato stránka se (doufám) bude líbit všem, kteří mají, radí sladké a jídlo celkově. Je určena i tím, kteří hledají inspiraci, něco dobrého pod zub nebo dort na nějakou oslavu. 

Doufám, že zde najdete spoustu rad a inspirací a že se také zapojíte do diskuzí. V případě, že byste cokoliv potřebovali nebo Vám tady něco scházelo, neváhejte se prosím na mne obrátit.